Povídky

Jednotivé povídky pro mě znamenají dvě věci: Zaprvé je to možnost něco napsat a nemuset přitom vymýšlet složitou strukturu, složitý příběh, spoustu postav, různé příběhové linie...prostě jen jeden příběh mezi milióny, jedna zářící hvězda v galaxii. Zadruhé je to možnost vzít vzpomínku, trá utkvěla v paměti a zvěčnit ji v psaném slově, dát jí strukturu a všechno, co cítím v duši. Nemusí to být jen vzpomínka, ale třeba i pocit, touha a skrytá vášeň.

Do povídek ještě přidávám takovou mezikapitolku nazvanou Okamžiky. Jedná se o povětšinou krátké povídky zachycující jen několik minut nebo jen vteřin, zachycujících spíš pocit a dojem. Okamžiky se pro mě teď staly důležitými, protože se dají psát kdykoli a kdekoli, protože jejich jednoduchost je skrytá ve složitosti pocitů. Třeba i v nich najdete zalíbení.